Otryskávání

Proces otryskávání, často nazývaný též tryskání neboli pískování, je technologický postup opracování povrchu obvykle tvrdých materiálů proudem natlakovaných abrazivních částic. V USA si jej nechal patentovat již v roce 1870 Benjamin Chew Tilghman. Jednalo se o pískovací dmychadlo na hloubkové porušování tvrdých předmětů. Tento Američan svou metodu později vylepšil o šablony, takže mohl vytvářet stále stejný vzorek u mnoha výrobků. V roce 1878 získal patent Němec Holstein, který matoval povrch skla pískem. A na přelomu 19. a 20. století metoda pískování pronikla do Čech.

Otryskání je vlastně zdrsnění povrchu a jeho příprava na další povrchovou úpravu – lakování či zinkování. Otryskání probíhá abrazivem v tryskacím boxu.

Tryskání neboli pískování se používá hlavně ve strojírenství. Pomocí otryskávání lze odstranit korozi nebo starý nátěr a zdrsnit celý povrch. Tryskání je důležité jako antikorozní ochrana.

Různým typem abraziva lze docílit odlišné hrubosti povrchu a tato hrubost je důležitá při nástřiku barvy. Otryskáním se vytvoří takzvaný kotevní základ, na který je aplikována barva. Zjednodušeně se jedná o mikroskopické krátery, které vyplní barva a vytvoří se jednolitý povrch. Barva tak na otryskaný povrch přilne. Na tryskání lze používat různé materiály, dokonce i skořápky (třeba z mandlí), ale například při otryskávání černého železa se používá často ocelová drť. V závislosti na použitém abrazivu se otryskané předměty liší hrubostí a kvalitou sjednoceného povrchu.

Díky široké nabídce abraziv na trhu lze v současné době v podstatě otryskávat libovolný materiál. Vždy je však třeba vzít v úvahu možné riziko, například při pískování historicky cenných předmětů může dojít k poškození závitů anebo ke zdeformování dosedacích ploch (například u ložisek). Proto musí být riziková místa ještě před tryskáním ochráněna, a to buď speciální páskou, vhodným spojovacím materiálem, nebo různými druhy oděruvzdorné pryže.