1968-1993 Jak jsem začal svoji kariéru

Z kroniky zakladatelePoštovní zápletka

Pracovat jsem začal na poště, kde jsem zakotvil na dobu téměř dvaceti let. V roce 1968 se ze mne stal manipulant přepravy poštovních zásilek. Nakládali jsme a přebírali poštovní pytle, balíky, noviny a všechny zásilky z vlakové pošty na nádraží ve Veselí nad Moravou. Po roztřídění zásilek se vše rozváželo do menších obcí v regionu střediska Veselí nad Moravou. První okruh byl stanoven od Blatnice po Novou Lhotu, druhý okruh od Vnorov po Sudoměřice. A odpoledne se svážela podaná pošta a nakládala na vlakovou poštu opět ve Veselí nad Moravou na nádraží. V roce 1971 jsem absolvoval Školu práce pošt a telekomunikací v Belušských Slatinách na středním Slovensku. Poté jsem působil jako zástupce vedoucích pošt v mnoha malých i větších obcích na Horňácku a Slovácku. Občas i doručoval balíky a telegramy. Učil se jednání s lidmi. S odstupem času hodnotím nejlépe upřímné lidi z Horňácka. Všude jsou dobří lidé, ale tady dobrosrdečnost zvítězila. Odměny u spojů byly úměrné době, a tak byla nutnost si přivydělávat.

Z kroniky zakladateleKrásné domácí slavnosti

V létě jsem se věnoval zemědělství a v zimním období jsem začal dělat „zabijačky“. K zemědělství mě to táhlo nejvíc, ale podmínky tomu moc nepřispívaly, protože jsme bydleli v družstevním bytě a neměli skladovací prostory. Produkty, které jsme vypěstovali, jsme museli co nejrychleji prodat, často s malým ziskem. V osmdesátých letech minulého století byl chov vepřů v oblasti Slovácka hodně populární. Kdo měl možnost, choval i několik vepřů. Tak o krásné domácí slavnosti, jak jsem já zabijačky nazval, nebyla nouze. Vždyť na těchto slavnostech se scházela celá rodina, bylo dobré domácí jídlo, slivovička a vínečko nikde nescházely. Kde se pije, tam se i zpívá. Kalendář se plnil objednávkami. Práci na poště jsem se snažil dělat dobře, ale začal chybět čas na zabijačky. Manželka si přála, abych z pošty odešel a našel si výnosnější práci. Dlouho jsem o tom přemýšlel. V roce 1987 kamarády napadlo: „Pojď dělat k nám do Řempa, práci určitě zvládneš a na zabijačky budeš mít více času.“

Trampoty v Řempu

A tak jsem 1. 3. 1987 nastoupil do další práce. Začal jsem na dělnické profesi. Manipulace se zbožím, poznávání zboží, spolupráce s jinými lidmi. Tady jsem dostal velmi tvrdou školu od spolupracovníků, kteří se snažili bývalého „poštmistra“ potrápit a zesměšnit. Po psychické stránce jsem byl na dně. Díky pomoci manželky jsem toto těžké období zvládl a zanedlouho jsem absolvoval zkoušky na vysokozdvižný vozík. Zdokonaloval jsem se, po dvou letech jsem byl povýšen ze skladníka na vedoucího skladu umělých hmot. To byl rok 1989 a ve společnosti se začaly dít změny. Ještě jsem netušil, že zmíněná svoboda podnikání zasáhne i mne. V době 1991 jsem již byl vedoucím dvou sloučených středisek Pneu a Umělých hmot. Problémy s nezaplacenými fakturami od odběratelů Řempa jsem se snažil řešit vymáháním. Objížděl jsem dlužníky, vymáhal a sbíral zkušenosti s novodobými zlatokopy. To jsem se již znal z obchodních jednání se Zbyňkem Burdou z Příbrami. Zbyněk se snažil, radil, jak začít podnikat. Seznámil mne s dvěma kamarády, já sbíral odvahu, přemýšlel, přizval ještě jednoho kolegu, a tak jsme společně plánovali budoucí podnikání.

První zmínka o GUMEXU

Při společné debatě na naší zahradní chatce se koncem roku 1993 sešla parta zakládajících členů naší firmy. Jirka, Franta, Michal a já. Uvažovali jsme o různých názvech. Kdo z nás první vyslovil GUMEX, nedokážu říci. Pamatuji si, že jsem navrhoval nejvíc názvů, měl jsem k pryži a hadicím nejblíže, neboť jsem dělal v té době vedoucího skladu pryží. Na tomto názvu jsme se nakonec shodli.

Další díl kroniky...


Foto: To zas byla jednou jatka… Vedu zabíjačku v Polešovicích v roce 1977, doprovázen mými třemi švagry. Soukromý archiv rodiny Sedláčkovy.