2005 Touha podnikat ve vlastním

Sen o vlastní provozovně

Již v předchozím roce jsme se začali společně s dětmi zaobírat myšlenkou vlastního velkého skladu s kancelářskými prostorami a sociálním zázemím, nákladní rampou, manipulačními prostory a parkovištěm pro auta našich zaměstnanců a zákazníků. Pro naše zázemí jsme zvolili Strážnici, a to z několika důvodů: GUMEX zde působil již od svého založení v roce 1994, byly tu vhodné pozemky, které se daly koupit za přijatelnější cenu než v Brně nebo v Praze. Měli jsme zde i nejzkušenější pracovní kolektiv. Nejdřív jsme potřebovali najít vhodný pozemek. Já navrhoval odkoupit od zemědělského družstva stávající garážové prostory, ve kterých jsme podnikali už od roku 1994. Bohužel nebo vlastně bohudík jsme se s majitelem nedohodli, poněvadž by to bylo pro naše potřeby přece jen malé a další rozšíření nepřipadalo v úvahu.

Všude bylo těsno

Zvažovali jsme také, zda si pořídíme vlastní vysekávací stroje. Ale kam je dát? Tehdy jsem si naplno uvědomil, jak moc jsme se posunuli od zahájení naší činnosti. Upravené garážové prostory nám sice stále sloužily, ale s přibývajícím počtem pracovníků jsme se tísnili i během polední pauzy na oběd v kuchyňce. Scházely rovněž prostory pro větší archiv. Bylo nezbytné vše změnit.

Získali jsme pozemek

Oslovil jsem městský úřad ve Strážnici, zda by nám nabídl vhodné pozemky. Našli jsme nakonec několik pozemků, které sousedily s areálem zemědělského družstva, kde jsme byli doposud v nájmu. Námi vytipovaná plocha o rozloze 100 × 100 metrů byla zatím zemědělsky obdělávaná, ale inženýrské sítě, voda, plyn, elektřina, to vše bylo v dosahu. Věděli jsme i o břemenu k tomuto pozemku – byl jím plynovod, uložený pod povrchem půdy asi v hloubce 1,5 metru, který vedl do dřívější sušárny dřeva. Během roku 2005 se nám povedlo pozemek, jehož malá část spadala do nevyřízené církevní restituce, scelit a zapsat na katastrálním úřadě do vlastnictví GUMEXU a mohli jsme začít uskutečňovat náš smělý plán na stavbu vlastního provozu.

Příprava stavby

Bylo pro mne těžké se rozhodnout, kdy a jak začít se stavbou. Pozemek jsme vlastnili právě od tohoto roku, ale museli jsme oslovit banky kvůli úvěru, požádat o vypracování projektu, udělat výběrové řízení na zhotovitele stavby a postupně vyřizovat složitou agendu. Se synem Dušanem jsem zajel do Dubňan do projekční kanceláře za Jiřím Hanákem a jeho kolegou. Cestou autem jsme se domlouvali, do jaké výše hodnoty stavby si jako malá rodinná firma troufneme jít. Navrhoval jsem sumu maximálně 25 až 27 milionů Kč. Syn Dušan mi řekl: „Ty ses zbláznil, to bude stát mnohem, mnohem víc!“ A jak se později ukázalo, měl pravdu.
Byla v nás malá dušička, když jsme zaklepali na dveře kanceláře. Pan projektant se však stal naším dobrým rádcem. Po dobu jednoho roku kreslil a upravoval plány na základě našich připomínek. Měli jsme štěstí i na odborníka, který nás zastupoval při vyřizování úředních záležitostí a dělal dozor na stavbě. Našli jsme pana Jana Petříka, který byl sice již důchodce, ale velmi zkušený stavař a odborník na svém místě. Slavnostního otevření nového centrálního skladu a montážního pracoviště se však již z důvodu nemoci nemohl zúčastnit a krátce poté zemřel. Na jeho památku jsme pojmenovali venkovní prostory před naší budovou, a to náměstí Jana Petříka. Ale to předbíhám budoucím událostem…

Inspirace zahraničím

Samozřejmě provoz a rozvoj firmy musel pokračovat i během přípravy stavby. Tehdy jsem podnikl svou první zahraniční cestu spolu se synem Dušanem k italskému dodavateli pryží. Letěli jsme letadlem z Bratislavy do Milána. Syn coby příznivec aviatiky byl z letu nadšený a po přistání se mě ptal: „Tož co, jaké to bylo?“ A já na to: „Přežil jsem let, ale mým koníčkem se létání určitě nestane!“ Tehdejší jednání o dodávkách zboží a platebních podmínkách bylo úspěšné a naše spolupráce stále trvá. V jedné továrně jsme viděli stroje na podélné řezání pryží a na řezání dopravníkových pásů, ale i řezací stroj na příčné řezání mikroporézních pryží. Přemýšlel jsem v té době jen o tom, jak udržet rozumný rozvoj firmy, ale také jsem si všiml, jak je Dušan do strojního vybavení zapálený. Nabrat si velké úvěry bylo nerozumné, radil jsem zadlužit se po malých krocích. Rámcový rozvoj firmy od počátku plánovali synové, kdežto já se snažil, aby úvěrové zatížení bylo zvládnutelné. Byli jsme malá rodinná firma a nemohl jsem dopustit nějaký krach. O strojním vybavení jsme tedy v té době jen uvažovali, ale věděli jsme, že upravovat pryže na míru dle přání zákazníků bude další krok k poskytování lepších služeb.

Počátky řezání pryží

Přemýšleli jsme, zda máme odběratelům dodávat pouze celá balení hadic, pryží, dopravníkových pásů, samostatné koncovky a spony, nebo připravovat zboží tak, abychom dopřáli našim odběratelům větší komfort při používání těchto výrobků. Například jeden zákazník potřeboval vyřezat díl z pryže o síle 80 mm. Pokus s řezáním na pracovním stole podle pravítka nedopadl moc dobře. Výsledek nerovného a nekvalitního řezu se nelíbil ani nám, ani zákazníkovi. Napadlo mne, že bychom měli příště nechat uřezat pryž na vodním paprsku nebo někde ve stolárně na pásové pile. Vodní paprsek byl již v provozu v jedné firmě v Hodoníně. Zavezl jsem tam uvedenou pryž, zadal parametry a čekal, kdy bude řez proveden. Navzdory slibům to trvalo skoro 20 dnů. Když jsem si upravenou pryž konečně odvezl, bylo mi naprosto jasné, že pořídit si řezací stroje je pro GUMEX nutností. Vždyť jsme měli požadované pryže na skladě, jenom bylo zapotřebí je upravit. A od této doby se služby našeho oddělení výroby už jen rozrůstaly.

Co mne potěšilo i inspirovalo…

V této době jsem se seznámil také s panem Františkem Cundrlou*, akademickým malířem, rodákem ze Strážnice. Společně jsme plánovali, jaké motivy obrazů zvolíme na ozdobení našich budoucích kanceláří. Mám rád obrázky od autorů z našeho moravského Slovácka, a tak jsem postupně ukládal ve skříni náměty zachycené na plátně: Strážnickou věž, Strážnickou bránu, Petrovské Plže, Kuželovský větrák, námět na roztančené osoby v krojích a další. Nakonec tyto obrazy s tradičními i folklorními motivy svého tvůrce pana Cundrlu přežily. Těšit se z nich mohou všichni, kdo v sídle naší firmy ve Strážnici procházejí hlavním schodištěm anebo se zastaví v účtárně, kde jsou umístěny.

Lokální patriotismus

Už zbývalo jen vybrat firmu, která stavbu zrealizuje. Zvolil jsem nakonec místní Stavební společnost Kněždub. Vždyť peníze, které do stavby vložíme, přinesou užitek lidem, kteří budou stavbu provádět, a poslouží tak mnoha rodinám z okolí Strážnice. Měli bychom být patrioty regionu, ve kterém sídlíme. Nejenže tu zůstávají naše daně, ale vytváříme také nové pracovní příležitosti.

Další díl z kroniky...

Foto: 1. Příprava spoje dopravníkového pásu; 2. Jan Sedláček si cení obrazů akademického malíře Františka Cundrly. Archiv společnosti GUMEX, spol. s r.o.

*) František Cundrla, 1943–2011, akademický malíř, pedagog UMPRUM, 22 let vyučoval kresbu na Fakultě architektury ČVUT. Přítel malíře Jana Zrzavého a historika umění Jiřího Kotalíka. Vyznačoval se velmi osobitým stylem malby – zejména studiemi pohybu s folklorními a tradičními kulturními motivy. Zdroj: Wikipedie