I přes velký růst chceme zůstat především rodinnou firmou

Zrod GUMEXU neprovázala převratná myšlenka ani raketový start, spíš nejistota, odříkání a snaha o porozumění potřebám zákazníků. Přestože z obav o budoucnost své nejbližší od vstupu do firmy spíše zrazoval, silnou podporu rodiny cítí dodnes. „Kdyby bylo po mém, jsme dál v garáži JZD nebo nejsme vůbec,“ říká pokorně zakladatel společnosti a finanční ředitel Jan Sedláček a v debatě o společném podnikání několikrát zaznívá slovo symbióza. „Jaké vztahy máme mezi sebou, takový přístup mohou očekávat i naši zaměstnanci a zákazníci.“ 

Pane Sedláčku, řešil jste v začátcích situaci na trhu, konkurenci, obchodní příležitosti?
Absolutně jsem nic takového nezkoumal. V Řempu jsem se po velmi krušných začátcích propracoval na vedoucího skladu několika středisek, kde se obchodovaly protektorovací směsi. Tehdy mně Hynek Burdů z Příbrami navrhl, ať to zkusím sám, tak jsme to zkusili a ve čtyřech lidech založili GUMEX. A konkurence? Vždy je dobré trochu spolupracovat, republika je veliká, dokážeme se tu uživit všichni. 

Napadlo vás někdy, že by GUMEX mohl být takovým kolosem?
V životě mě to nenapadlo. Pozvolna přibývalo práce, první z rodiny nastoupil syn Libor, za rok se přidal syn Dušan a moje manželka. Museli mě přemlouvat, abych je přibral do firmy, ale já v životaschopnost GUMEXU moc nevěřil. Ostatně kdybych jej řídil sám, byli bychom dál zastrčení v  garáži JZD, možná bychom ani nebyli nebo bychom prodávali záplaty na kola či nevím co. Ani tehdy jsme pořádně nevěděli, co budeme prodávat, ten chtěl to, ten ono. Já si obchod s pryží předtím jen lehce okoukal v Řempu a nápady přicházely teprve v průběhu let.

Jak zpětně vnímáte nejtěžší okamžiky, udělal byste dnes něco jinak?
Těžkých okamžiků bylo strašně moc, včetně samotného založení. Pamatuju si, když jsem šel prvně do práce, žaludek jsem měl až v krku a bylo mi špatně ze strachu, jak vše dopadne. Každá zkušenost je ale k nezaplacení a hlavně to, co se stalo, už se nedá nikdy vrátit… V těžkých chvílích jsem si vždycky říkal: „Bože, Janku, co jsi to způsobil?“ Ale za tu dobu se člověk naučí, že většina problémů se dá řešit.

Čelili jste i ekonomickým krizím, přinesly vám něco pozitivního?
Ona každá situace je vždycky příznivá, protože jak říká známý ekonom Tomáš Sedláček, ekonomika jde ve vlnách. Někdy je v obchodě potřeba více jednoho zboží, jindy druhého. Poznali jsme, že je dobré zejména pro ekonomicky těžší období mít širokou nabídku, co nejpružněji reagovat na potřeby trhu a přizpůsobovat služby zákazníkům. Sortiment se nám postupně velmi rozšířil, takže teď zase naopak uvažujeme o stažení některých produktů. 

Co se u vás v GUMEXU za ty roky rozhodně nezměnilo?
Ze začátku bylo hodně takových kaskadérů, pro které slovo podnikat znamenalo okrádat, to jsem nenáviděl. Odebrat zboží a nezaplatit, to se nám nikdy nestalo. Ani že bychom zaplatili až po lhůtě, natož abychom vůbec nezaplatili. Dali jsme si do vínku poctivost jak vůči našim zákazníkům, vůči zaměstnancům, tak i vůči nám samým, a toho se držíme dodnes. Stále se snažíme vycházet svým zákazníkům vstříc, i když je to třeba na úkor menší oběti. To je naše mentalita a stalo se, že ji někteří třeba nepochopili, s těmi jsme se rozloučili, ale jak já říkám, každá svatba se nevydaří.

Vnímáte dnešní podnikatelské prostředí jako příznivější? 

Myslím, že začínající firmy to mají jednodušší, banky se předhánějí…  Na druhou stranu žádná banka nedělá nic zadarmo, vždycky půjčuje proto, aby vydělala. V každém prostředí se asi musí bojovat za to, abyste v konkurenci obstáli. Rozhodně bych dnes zrušil veškeré dotace a to, co diktuje EU, doporučil bych více zachovat zdravý selský rozum a určitou vlastní suverenitu. Myslím, že když někdo dostane spoustu peněz a neví od koho, tak k nim má úplně jiný vztah, než když je sám vydělá.

V souvislosti s podnikáním mluvíte o uzavřeném kruhu, co tím máte na mysli? 
Vezměte si třeba oblast zemědělství, jestliže si dnes někteří podnikatelé pronajímají zemědělskou půdu, ale zároveň k  rostlinné výrobě nepřibrali živočišnou, tak absolutně nemají co do té půdy vrátit. Kvůli výnosu jen přidávají umělá hnojiva, to je katastrofa. Nemají uzavřený ten pomyslný kruh. 

Lidé dnes mohou vidět prosperující podnik, málokdo si asi představí tu dřinu v začátcích a tíhu zodpovědnosti za osud firmy…
Na začátku jsem v noci jezdíval do práce, abych si dodělal, co se nestihlo. I během dne jsem si natáhl montérky, šel řezat nebo vychystávat zboží, balit, nakládat… První roky jsme si vypláceli tři tisíce korun, abychom přežili, teprve potom, až se situace trochu stabilizovala, jsme si dávali pět tisíc, pak sedm tisíc a jen po trochách navyšovali. Peníze, které jsme vydělali, zůstávaly ve firmě a díky tomu se posouváme dál, protože svoje peníze si zhodnocujeme sami. 

Pocítil jste někdy zášť či závist vůči podniku?
Kdysi mi jeden pracovník řekl, šéfe, vy jste za vodou. Za vodou ale nemůžete být nikdy, navíc kdybychom ty peníze, které jsme my Sedláčci vydělali, nenechali tady v GUMEXU, tak bychom tohle nikdy nevybudovali. My to „za vodou“ máme částečně zaúvěrované, takže postupně přibývá majetek a snažíme se, aby dluhy ubývaly, ale pak se zas vezmou další úvěry, je to nekonečný příběh.

Společné podnikání bývá náročnou prověrkou vztahů, mnohé firmy se rozpadly…
GUMEX mají částečně ve svých rukou mé děti už od roku 2000. Málokdo rozumí tomu, proč se nám tak daří. Ještě než jsme začali podnikat (a i krátce potom), obdělávali jsme pole, pěstovali brambory, obilí, zeleninu. Děti se naučily pracovat, a peníze za to, co dokázaly na tržnici prodat, si postupně ukládaly. Tehdy se všichni naučili to nejdůležitější, nezávidět si. 
Snažíme se, aby naše firma měla budoucnost, a děláme to pro další generaci. Mladí, tzn. Dušan, Libor, Jana, to táhnou dopředu, já je trochu brzdím, snažím se je usměrňovat. Vzájemně se ale respektujeme a nikdo ve firmě nejsme víc, ať je to jednatel, ředitel, uklízečka, skladník či řidič, každý jen máme jiné zodpovědnosti a ručíme něčím jiným. Kdokoliv tu může říct, já zítra končím, ale jen nám ty dluhy a starosti zůstanou. 

Vaše děti daly firmě novou perspektivu, čemu jste se naučil vy od nich?
Veškeré práci s technikou, ale třeba i řízení firmy. Na rozdíl od svých dětí jsem u mnoha produktů necítil takový potenciál. Bránil jsem se třeba internetu, počítač jsem viděl jen dva měsíce předtím, než jsme ho koupili do firmy. Nevěřil jsem jeho přínosu, a samozřejmě jsem neměl pravdu. S internetem a novými programy jsme zaznamenali obrovský růst ve všech směrech. Technika nás nezaskočí, ale jednoznačně nám pomáhá, umožňuje snazší práci i větší zisk. 

K provozu v GUMEXU přičichla už i třetí generace Sedláčků. Přemýšlíte, co dál?
Protože nás práce baví, přáli bychom si také, aby v ní pokračovala i naše další pokolení, pro něž hlavně má budoucnost firmy smysl. Naštěstí existují nástroje, které mohou rodinné firmy zachránit před budoucí katastrofou. Jedním z nich je rodinná ústava, ve které i my máme definovaná pravidla, za jakých podmínek se k nám vnoučata mohou přidat. Na západním trhu a možná i u nás je dost firem, ve kterých druhá generace nepřežívá, natož třetí… A já si moc přeju, abychom vytvořili takové prostředí, které bude pro další generaci především příležitostí pro rozvoj jejich osobností i naší firmy. 

Umíte si představit zasloužené volno, jaké si dopřávají jiní?
Já si kolikrát říkám, že bych mohl slíznout smetanu, jak je ten kolotoč dobře rozběhnutý. Ale práce mě baví, je to o vnitřním nastavení v člověku. Měl jsem teď doma dva zedníky, a když jsem viděl tu katastrofu v jejich přístupu k práci, jejich docházku, disciplínu, pracovní nasazení, tak své ženě říkám, že máme v GUMEXU zlaté lidi… 

Myslíte, že to vědí, dáváte jim to najevo?
Děti mi někdy vyčítají, že neumím chválit, to je pravda. Já když nenadávám, tak to znamená, že chválím. Ale tím, že upozorňuju na chyby, tak zlepšuju prostředí – když tu chybu uděláš, tak už ji podruhé nedělej! Řeknu to zkrátka před celým fórem, jak to vidím a cítím, dotyčný si pak dá víc pozor. Dříve se jeden člověk vždycky při vstupu do mé kanceláře klepal, ale během času potom pochopil, že nejsem strašák, jen mám rád pořádek. Dnes je u nás ten dotyčný 15 let a jsme kamarádi. 
Člověk jen nesmí být zákeřný, mstivý. Já upozorním na chybu, ale za minutu o tom nevím a problém považuju za vyřešený. Potřebuju, aby ta věc byla dotažená do konce, aby za námi zůstala čistá práce, aby s ní ten druhý měl co nejméně potíží. Nesnáším storna, zvlášť když jsou následkem zbytečné chyby, protože to přináší problémy dalším lidem v pracovním procesu. Jednoduše se řídím heslem: Snaž se nedělat chyby, protože ty přidělají práci a starosti zase někomu dalšímu. 

Co byste rád vzkázal závěrem?
V první řadě bych rád poděkoval své manželce Evě, která mi po celou dobu vytvářela mimořádné zázemí, poskytovala obrovskou podporu a stála u mnoha klíčových rozhodnutí v životě firmy. Dále samozřejmě děkuji svým dětem a pracovníkům na všech pobočkách za to, že se nám daří vytvářet výborné prostředí pro chod a budoucnost firmy. 
Těším se z toho, že jsme v Ostrožské Nové Vsi při cimbále oslavili 25. výročí existence naší firmy spolu se zaměstnanci i starými parťáky, kteří nám hrávali na firemních zabíjačkách. Protože jsme tu z Moravského Slovácka a rádi zpíváme, i na jubilejní gumexovou píseň došlo. Recese musí být, humor je koření života.