Jitka Pavková: Pro zaměstnavatele, který mě ocení, jsem ochotná se více obětovat

Od hlavní účetní se očekává, že bude vše vidět pouze skrz čísla. Musí si však rozumět s majiteli firmy, pružně a ochotně spolupracovat a současně striktně dodržovat zákonné a termínové povinnosti firmy. Jitka Pavková je v naší firmě jeden rok. Jaký pro ni byl a jak vnímá naši firmu, se jí ptala personální ředitelka Jana Lagová v listopadu 2017.

Jitko, jak toto období zpětně hodnotíš? Jak těžké to bylo?

Mám pocit sama za sebe, že jsem to zvládla dobře. Pokud to tedy nezní moc namyšleně. Všechno šlo hladce, bývalá kolegyně byla ochotná mi vše předat a jí patří dík za vstřícnost a spolupráci. Nemusela jsem ztrácet čas hledáním informací a mohla se soustředit na podstatné. Od počátku mne všichni berou jako právoplatného člena týmu.

Jak vnímáš své rozhodnutí s odstupem času?

Rozhodně nelituji, že jsem do toho šla. Naopak jsem moc ráda, protože i když to vypadá, že práce účetní by mohla být všude stejná, není to pravda. Hodně záleží na firmě, pro kterou pracuje.

V čem se liší způsob práce u nás a u předchozího zaměstnavatele?

Pracovala jsem pro velkou firmu založenou v 70. letech jako státní podnik, který prošel privatizací. Podmínky nelze srovnávat. Mezi zázemím, které má účetní tam a v GUMEXU, je ohromný rozdíl. I v předchozím zaměstnání jsme dobře spolupracovali. Ale tady jsou přesně popsané procesy, každý ví, co má dělat, procesy se dodržují. I díky tomu se s informacemi dobře pracuje.

Co tobě osobně přinesla změna zaměstnání?

Byla to krásná tečka za změnami v mém osobním životě, které se ten rok odehrály. Tak velká změna, jako získání nové práce, může posílit sebevědomí. Nabídka přišla v době, kdy jsem to nejvíc potřebovala. Jistota stabilního zaměstnání pro mě byla a je podstatná.

Co je pro nováčka, navíc vedoucího, v novém zaměstnání nejtěžší?

Přiznám se, měla jsem velký strach z nového informačního systému, abych jej dobře zvládla. Druhá největší obava byla z vedení lidí. Děvčata mě však přijala perfektně. A co se týče systému, zvládla jsem jej rychle, i když stále neumím všechno na 100 %. Výhoda mé pozice je, že účetnictví má všude stejný základ, rozdíly jsou dány jen oborem, podmínkami ve firmě a vztahy na pracovišti. I přes dlouholetou praxi si netroufnu říct, že všechno vím. Stále dohledávám informace a studuji. Důležité je však nehledat, proč něco nejde, ale najít cestu, aby to šlo. Nikdy se nevzdávám ani v práci, ani v životě.

Co by si měl každý člen firmy ohledně práce účetní uvědomit?

Že jsme tu pro každého z nich a od toho, aby se jejich dobře odvedená práce pro firmu GUMEX odrazila i v dobrých číslech. Zároveň si přeji, aby nás nevnímali jako někoho, kdo bezdůvodně trvá na přesných a včasných informacích, a uvědomili si, jak je to pro nás důležité. Protože pokud musíme pátrat v neúplných poznámkách, jak je kdo myslel, žádat o ně, o vysvětlení k dokladům, zdržuje to nejenom nás, ale i ostatní.

Co ti v práci nejvíc pomáhá?

Díky úžasnému zázemí, technologiím, kanceláři, kolektivu a dobré atmosféře na pracovišti se můžeme těšit do práce. Kolegové, kteří tady pracují od začátku, už to možná ani nevnímají, ale když přijdete z jiného prostředí, kde jsem se s něčím takovým nesetkala, velmi si toho vážím. Pro zaměstnavatele, který mě a moji práci ocení, jsem ochotná se i více obětovat.

V čem se nejvíce lišilo tvé povědomí o fungování rodinné firmy v plastikářském oboru před nástupem do GUMEXU a nyní, s odstupem 1 roku?

Slyšela jsem, že jste úspěšná rodinná firma, ale s nikým jsem se osobně neznala a neměla jsem žádné bližší informace. Skutečnost mě příjemně překvapila.

Co ti dělá v životě největší radost?

Mé tři děti jsou pro mě na prvním místě a dělají mi největší radost. Jsem pyšná na to, jak se jim daří ve škole, v jejich zálibách. Starší děvčata jsou už do značné míry samostatná. Obě studují na osmiletém gymnáziu, obě jezdí do hudebky. Pomáhají nejen mně, ale i nejmladšímu bráškovi. Vědomí, že jsme všechny životní změny zvládli tak dobře, mě utvrzuje v tom, že rozhodnutí bylo správné, a dává mi to sílu pokračovat dál.