Podle čeho se určuje oděruvzdornost pryží?

Při měření oděruvzdornosti vycházejí laboratoře z normy ČSN 62 1466 (Pryž. Stanovení odolnosti proti odírání na přístroji s otáčivým bubnem.) 

Jak probíhá měření oděruvzdornosti pryží

Tato norma specifikuje metodu pro stanovení odolnosti pryže proti odírání na přístroji s otáčivým bubnem. Metoda spočívá ve stanovení objemového úbytku pryžového zkušebního tělesa při odírání na specifikovaném odíracím prostředku. Výsledky této zkoušky nemusejí zcela odpovídat chování při praktickém použití.*)

Platí, že čím méně obroušeného objemu pryže je za zkušební dobu naměřeno, tím více je materiál odolný oděru.

Příklad: Hadice SM1 má odolnost oděru 36 mm³ (což je absolutní špička). Měla by tedy vydržet v provozu déle než hadice SM3, jejíž odolnost vůči oděru je 70 mm³ (jde ale stále o velmi dobré hodnoty daného parametru).

Zatímco u hadic odolných sypkým látkám je odolnost vůči oděru udávána, u plošných pryží tomu tak není. Často je potřeba provést test oděru přímo takovým způsobem, jakým bude výrobek v praxi použit, a podle toho zvolit pro sériový výrobek materiál, který nejlépe vyhovuje zadání.

*) Zdroj: www.technicke-normy-csn.cz; ČSN 62 1466 (účinnost od 03/1993)